Zimní přechod Šumavy

6 dní a 5 nocí venku
14.-19.1.2022
100 km
Slávek Král, Niki a pejsci Corey a Megi
Luca Kutrová, Honza a pes Marvel

Celé to vzniklo když jsem moderoval Cestovatelský festival v Pardubicích a nastudoval jsem si bucket list Holky s bucket listem (Lucky Kutrový). “Máš tam dvě věci které bych chtěl taky zažít: přechod Šumavy a spaní v Iglů”. Lůca ale oponovala, že prý přechod Šumavy je hodně po asfaltu a je tam hodně turistů. “Tak to půjdem v zimě a spojíme to i s tím iglů.” Vypadlo ze mě a zasmáli jsme se tomu oba (a pár lidí v sálu). O měsíc později jsem ale nadhodil datum a odkývali jsme si to jako skvělej plán. Slíbil jsem -20° C a iglů, ani jedno se nám nepodařilo.

S Lůcou Kutrovou jsme se domluvili, že vezmene partnery a vyrazíme na tuto šestidenní procházku. Já vzal Niki a Lůca vzala Honzu. Je to totiž i dobrý test vztahu, já z Niki udělal svojí ženu. Lůca z Honzy udělala svého budoucího ex-přítele. Většina lidí chodí přechod Šumavy ze severu na jih, protože při pohledu na mapu to vypadá z kopce. My se vydali opačným směrem aby pivovar Lyer byl den pátý a né druhý. Taková malá odměna ke které se ještě dostanu.

Mýtus: Po cestě je jen jedno občerstvení na Poledníku a pivovar na Modravě.

Pravda: Hospody jsou všude, jen na tom Poledníku bylo okénko zavřený.

Mýtus: Dá se to přejít za 3 dny.

Pravda: Nevyspalej, zmrzlej a sníh po kolena, ale to není ten důvod: hospody nám nedovolili přeskakovat nouzové nocoviště.

Začínáme v Nové Peci, kde necháváme po domluvě s místníma auto. Stálo nás to 300,- na celý týden, no šlo by to i líp. Po 3,5 kilometru narážíme na první výčep. Pivečko na sluníčku a čeká nás Plešné jezero. Tam padají první řízky a nasazujeme poprvé a naposledy nesmeky. Výšlap nahoru jde lépe než bychom čekali a nahoře nás vítr vyfouká jak bublifuk. Od nejvyšší hory Šumavy jdeme hřebenovou s neskutečnými výhledy, na Trojmezí Rakouska, Německa a ČR dostáváme panáka a čokoládu od náhodných fanoušků a západ slunce z Třístoličníku jen završuje celkovou denní parádu. Sešup dolů v neprošláplé cestě, ledovka, pády nás vrací do reality. Dojít do prvního nouzového nocoviště po 20,1 km bylo náročnější než by se mohlo zdát. První stavění stanu v zimě, vaření. Únavou upadáme.

Noc v mínusových teplotách byla lepší než jsem čekal a bylo mi celou noc vedro. Ráno ale sbalit stan jenom v merino rukavicích nebyl můj šálek čaje. Situaci zachránil nedaleký Hotel Nové Údolí. Gulášek o kterém se mi nezdálo, teď zpětně hodnotím za nejlepší restauraci na cestě. Těžko se odcházelo, až jsme si z toho zapomněl hůlky a musel jsem se kilometr vracet. Po běžkařských stopách až do Strážnýho. Rychle postavit stan a do restaurace U Sousedů než jí zavřou. Dvě hospody v jeden den dáváme poprvé i naposled.

Tu noc padnul teploměr až na -8° C a nelehce se vstávalo, až bych skoro řekl, že se mi nechtělo. Vnitřek stanu zmrzlý, tyčky stanu zmrzlý, všechno zmrzlý. Jediný co nás nakopne je chůze a tak se zatnutýma zubama balíme a odcházíme. Počasí nedobrý, náročný, foukalo a problémy nám přidávala hárající borderka a nadrženej huskoun. Situaci zachraňuje hotel Alpská vyhlídka s luxusní svíčkovou. 

Za tmy odcházíme vstříc nouzovému nocležišti, kde nás čeká až -11° C, ale také přístřešek, který zachraňuje celou situaci a my spíme jako doma. Další den se rozdělujeme a sraz je v pivovaru Lyer. Pouhých 15 km dlouhý přesun zapříčinil, že jsme se do pivovaru skoro nastěhovali. Vyzkoušel jsem všechny druhy piva co pivovar nabízí a v noci jsem toho litoval. V noci jsem totiž musel na záchod, nechtělo se mi oblékat a tak jsme hledal Johny servis v termu a bos. Sníh po kolena, mráz mi nevadil, ale ostrý sníh se zaryl do mých nohou s takovou vervou, že jsem pak chvíli nemohl usnout. Stavět stan po pár pivech zapříčinilo, že jsem zapomněl dát tyvek a ráno jsme měli všechno na zemi mokrý. #tomamzato

Modrava je suverénně nejkrásnější část cesty a bylo to vidět na počtu běžkařů, naštěstí cesty i pro pěší a běžkaře zvlášť zde nejsou výjimkou. Tříjezerní slať pro sníh uzavřena, špatně odbočíme a měníme plán. Zdoláme Oblík jako bonus. Jedno z nejlepších rozhodnutí co jsme měli. To byl výhled. Batohy jsme schovali pod kopcem a vyzkoušet si jít 100% nalehko stálo zato! Oblík jeden z dalších highlajtů cesty, což naznačuje další zklamání. Na Poledníku zavřené výdejní okénko, studený vítr, mráz. Vylézt tenhle kopec byla brnkačka proti morálu co nás čekal na místě. Do spacáků padáme v 7 večer a ven nás dostane až východ slunce v 7:52. Obloha bez mráčku: Vše odpuštěno.

Poslední den máme to nejlepší počasí co si můžeme přát, hluboký sníh nás nezastaví a před námi 21 km až do Železné Rudy. Pěknej výšlap na Polom a potom dlouhé klesání až do vytouženého cíle.

Jak to celé hodnotím? Hell yeah, tenhle výlet má všechno. Krásu i sebepřekonání. Dělat věci pod moje možnosti není mým stylem, užívám si krásná místa bez lidí a rozhodně doporučuju každému kdo se nebojí výzev.

Co bych příště udělal jinak? Buďto bych omezil luxus restaurací nebo bych prostě nebral vařič. Ráno teplý čaj je super, ale dvakrát denně mít teplý jídlo mi přijde zbytečněj luxus, i když teda Adventure Food a jejich Kuře Tikka Masala  byl opravdu požitek. Možná bych si vzal boby, klasický dětský boby a hodil na ně batoh. Nesmeky příště nechám doma a ani ty půjčený sněžnice nebyly potřeba. Co určitě upgraduju bude můj stan. Né že by vadilo mít stan za 350 korun, ale vzít si stan pro jednoho a spát v něm dva lidi a dva psi .. no to už bylo dost poddimenzovaný.

mapa:

nouzový nocležiště: