Šikoku trail: tak trochu jiné líbánky

Trochu netradiční svatební cesta? Vyrazili jsme zažít Japonsko z úplně jiného úhlu. Pět týdnů a 1200 km dlouhá posvátná poutní cesta po 88 budhistických chrámech, kempování v brutálních podmínkách (horko a vysoká vlhkost), přesuny autostopem a Couchsurfing po cestě. Takto si já představuji ideální svatební výlet, jak jsem jej později přejmenoval. Do Japonska jsem jednou stopoval se svojí fenkou a nevyšlo to, když nás v Rusku vyhostili do Kazachstánu, o tom ale zase někdy příště.

Já totiž dvakrát objel svět stopem, na cestách jsem strávil deset let, držím český rekord v autostopu a navštívil jsem 87 zemí. Moje nastávající žena Niki vyrazila poprvé mimo Evropu, v letadle seděla podruhé v životě a myslela si, že Katar je v Africe.

Chtěl jsem jí ukázat, jak pravé dobrodružství číhá až za hranicemi komfortu, a co na to autostopu vlastně vidím.

Přistání v Tokiu, spaní na letišti a hned z letiště stopem k hoře Fuji. Třetí den zdolání této sopky, která má 3776 m n. m. Nešetřim tu svou ženu. Odtud hned stopem do města Tokushima na ostrově Šikoku a Couchsurfing u Mioko. Den odpočinku a pak hned vyrazíme na pouť.

Šikoku trail, Henro Michi nebo The 88 Temples. 

To jsou názvy posvátné buddhistické cesty v Japonsku, na ostrově Šikoku. 1200 km posvátná poutní cesta po 88 buddhistických chrámech. Cesta nemá žádná pravidla, můžeš začít v jakémkoliv chrámu, který si vybereš, a můžeš si zvolit způsob cestování: pěšky, na kole, na motorce, autem nebo kombinací. V každém chrámu sbíráš razítka, která jsou spíše takové malé kresby (kaligrafie) od mnicha a slouží jako vzpomínka pro poutníka.

délka: 1200 km (až 1600)
převýšení: 10 000 nahoru a 10 000 dolů
stáří pouti: 1200 let
počet dní: přibližně 50
počáteční a cílový bod: začíná se v chrámu č.1: Ryozenji a končí v chrámu č.88: Okuboji, ale není to podmínkou
nejvyšší bod trasy: Chrám č.66: Unpenji 927  mnm.
vhodné měsíce (období?): jaro a podzim
doplňování jídla: ob den město nebo vesnice
bivakování: možno v parcích s WC, u přístřešků nebo po domluvě kdekoliv
Procházíš městy, vesnicemi, buddhistickými chrámy, bambusovými háji, přes pláže, deštné pralesy atd. Doporučujeme.

Celá přednáška z festivalu:

Vzhled poutníka:

I vzhled poutníka nemá žádná pravidla, ale doporučuje se bílé oblečení, typický bambusový klobouk, hůl a modlitební korálky. Bílé kimono i klobouk beru jako nejlepší investici celé cesty. Všichni hned poznají, že jdete tuto cestu, a pohostinnost Japonců mě více než překvapila. Často se stávalo, že nám v parných dnech přinesli studené pití, pozvali nás na jídlo nebo i bez znalosti angličtiny vyzvídali odkud pocházíme.

Hned na začátku cesty jsme vyzkoušeli všechno. Začíná se totiž ve městě, dalších 8 chrámů je na vesnicích. Chrámy 10 – 12 už jsou v horách. Cesta je pěkná, dobře udržovaná, skvěle značená, ale náročná, s převýšením 700 metrů. V srpnu dusno, vedro, vzdušná vlhkost a všudypřítomné mouchy a komáři nám tento výšlap hodně znepříjemnili. Niki už byla na pokraji sil, a v tom jsme u dvanáctého chrámu objevili „tsuyado“ odpočinkový baráček pro poutníky vybudovaný dobrovolníky. Nádherný malý čistý baráček v japonském stylu, šoupací dveře i okna a na zemi ratan. Dokonalé místo na spaní po extrémně náročném dni. Ze srandy říkám, „tady už chybí jen elektřina.“ „Myslíš tuhle?“ Niki jen ukázala na zásuvku v rohu.

Po zkušenosti s horami jsme se na příštích pár chrámů vydali stopem. Měli jsme napsanou větu v japonštině „Jedete do dalšího chrámu? Vezmete nás?“ Vybrali jsme si vždy někoho, kdo chrámy objížděl, a popojeli do dalšího. Tato taktika byla pohodlná, ale naprosto nás toto objíždění přestalo bavit. Sedneš do klimatizovaného auta, chvíli jedeš a vylezeš u dalšího a dalšího chrámu. Ztratilo to kouzlo a tohle objíždění nám nedělalo žádnou radost. Vyrazili jsme ale v srpnu, a počasí bylo prostě příliš horké. Přes den 36°C a v noci teplota neklesala pod 28°C. Nedalo se moc fungovat, a když člověk s batohem vyrazil, během pár minut byl propocený až na kůži. Do toho časté bouřky nebo tajfuny. Zvolili jsme tedy novou taktiku. Měli jsme jen měsíc, všechny chrámy bychom stejně nestihli, a tak jsme stopem vyjeli nahoru k chrámu (všechny chrámy jsou nahoře), a dolů jsme sešli pěšky. Dolů se šlo dobře v deštných pralesech šlo jakž takž dýchat, a příroda v Japonsku je nádherná. Přecházení měst bylo pak náročné, a z toho plyne největší poučení pro vás všechny: 

Nejezděte do Japonska v srpnu!

Pro naši pouť jsme tedy vybrali části co nejvíce v přírodě, a největší odměnu jsme dostali za chrámem Unpenji číslo 66. Ráno, když jsme vyrazili na cestu, si Niki všimla nějakého zvířete a začala ho sledovat, hned vykřikla „to je opice!“. Posadili jsme se u cesty, okolo nás skákalo, hrálo si, křičelo asi 40 makaků. Báli se nás, s člověkem do kontaktu asi moc nepřijdou, jako v turistických místech. Přijeli jsme hodně za přírodou, a tohle pro nás byl opravdu silný zážitek.

Tím pro nás celá pouť z Unpenji nekončila. Tento chrám je totiž 927 metrů nad mořem a přes dva chrámy jsme se dostali až k chrámu který je u moře. Tam jsme přespali u pláže, vykoupali se v teplém moři a až na to spaní ve stanu to mělo poprvé malinký náznak svatební cesty.

Místní a jejich angličtina. Málokdy narazíte na člověka, který umí anglicky dobře. Pár slovíček ale rozumí každý, a překladač často pomáhá. Jednou jsme si stopli staršího pána, který s telefonem moc neuměl, anglicky vůbec a prostě nás někam vezl. Z konverzace jsme pochopili, že jede jen 10 km. V tom městě, kde jsem si myslel, že vystupujeme, pokračoval dál. Zastavil na benzínce, koupil nám pití a něco zjišťoval od obsluhy. Nevěděl jsem, co se děje, ale nechal jsem to být. Něco se stane. Za půl hodiny jsme stáli před chrámem. Když pochopil, že jdeme Šikoku trail, zjistil, kde je další chrám, a prostě nás k němu odvezl. V tomto chrámu jsme se zeptali na „sukumo“, a k našemu překvapení řekli, že ano. Sukumo je ubytování přímo v chrámu. Chrám měl svůj vlastní onsen (japonské lázně) a úžasnou energii.

Pohostinnost

Čím dál jsme byli na trailu, tím byli lidé pohostinnější. Ke konci trailu jsme čekali v parku a měli v plánu stavět stan. Postarší pár, který venčil svého typického shiba inu pejska, se zastavil nám vysvětlit, že park se záhy zavírá. Když jsme jim ukázali, že chceme stavět stan, paní hned špatnou angličtinou vyhrkla: „Tak pojďte spát k nám.“ Manžel kýval, pak mu to přeložila, už nekýval, a tvářil se dost překvapeně. Za pár minut jsme už nasedali k nim do auta a jeli do krásného bytečku, kde k pejskovi měli i kočku. Dostali jsme svůj pokoj a večeři. Skutečnost, že mají doma hosty, neřekli své dceři, která dorazila ze školy. Otec od rodiny ji jel vyzvednout a po cestě nakoupil pivo Asahi. Nic jí neřekl, a holčina se zasekla ve dveřích a nevěděla, co se děje. To viděla jen mě. Chvíli nato vyšla Niki z koupelny a holčina byla překvapená podruhé. „Víc nás tu už není,“ ubezpečil jsem ji. Manželka spustila: „Proč si koupil pivo? Ty víš, že pijou pivo?“ Odpověď byla: „Jsou to Češi, musí pít pivo!“ Manželka přiběhla. „Pijete pivo?“ Oba jsme přitakali, a vše už bylo naprosto dokonalé.

Zrod cesty: Šikoku trail byl založen v 9. století japonským mnichem Kukai, který je také známý pod jménem Kobo Daishi. Kukai byl zakladatelem školy Shingon buddhismu v Japonsku a zasvětil se studiu a šíření buddhismu. Cestu vytvořil jako poutní trasu pro věřící, kteří mohou navštívit 88 buddhistických chrámů na ostrově Šikoku.

Symbolika 88 chrámů: Počet 88 chrámů není náhodný. V buddhismu je číslo 88 považováno za posvátné a symbolizuje cestu k osvobození od utrpení. Každý chrám má svou vlastní duchovní symboliku a význam.

Poutníci a pohostinnost: Poutníci na Šikoku jsou známi jako „henro“ a jsou často vítáni místními obyvateli s tradicí osettai, což je tradice nabízení podpory a darů poutníkům během jejich cesty. Poutníci nosí speciální bílé oblečení a typický bambusový klobouk.

Duchovní význam: Šikoku trail není pouze fyzickou cestou, ale má také hluboký duchovní význam. Poutníci putují po cestě s cílem nalézt duchovní osvícení a poznání. Každý chrám na trase má své modlitební rituály a duchovní praktiky.

Kdy vyrazit:

Podzim jedině podzim, nejkrásnější čas v Japonsku a to hlavně proto, že lesy hrají všemi barvami a teplota je ideální na delší přesuny. Další možné termíny jsou na jaře v období kdy kvetou sakury (duben), ale to je období jen jednoho maximálně dvou týdnů. Jednou ze speciálních události na cestě je:

Jarní equinokciální týden (春分の週, Shunbun no Shū)

Během Jarního equinokciálního týdne, který obvykle připadá kolem jarní rovnodennosti koncem března, je pro Japonsce tradiční čas pro poutní aktivity, včetně Šikoku pouti.

Mnoho poutníků si vybere tento čas pro zahájení pouti kvůli mírnějšímu počasí a významu rovnodennosti v buddhistické kultuře. Jarní rovnodennost představuje čas rovnováhy a obnovy, což se shoduje s duchovním putováním.

Během tohoto týdne můžete očekávat více poutníků na stezce, stejně jako speciální obřady a události v některých chrámech. Je to významný čas pro ty, kteří hledají hlubší spojení se svou duchovní praxí a kulturním dědictvím Šikoku pouti.

Niki byla poprvé mimo Evropu. Volba extrémně bezpečné země s velmi odlišnou kulturou a tolika přátelskými lidmi byla skvělá. Fakt, že jsme většinu cesty trávili v přírodě, střídali jsme pláže s přechody pohoří a navštěvovali buddhistické chrámy, se moc povedlo. Díky autostopu a Couchsurfingu jsme zažili Japonsko z jiného úhlu a pro Niki to byla jedinečná zkušenost, jako nikdy předtím. To považuji za největší přínos. Nevýhodou bylo již zmíněné počasí. Období tajfunů a nesnesitelných veder v srpnu bylo až příliš. Vám bych doporučil podzim nebo Jarní equinokciální týden (春分の週, Shunbun no Shū). Bohužel pro nás to nebylo možné, museli jsme se řídit přidělenou dovolenou. Vám, kteří plánujete svatební cestu, bych chtěl doporučit: nebojte se trochy nepohodlí, jde přeci o zážitky. Pokud hledáte ještě větší dobrodružství/extrém, vydejte se do Číny. Ale pro nás bylo Japonsko naprosto dokonalou volbou.

Chcete se dozvědět víc? Doražte na Slávkovu přednášku “Šikoku svatební trail”. Budete si moct vyzkoušet oblečení poutníka, bambusový klobouk a nakouknout do knihy s razítky. Potkáme se tam! Tlapku na to!